Jeste jsem nevidela Slunce, ale vim, ze tu bude krasne

Tak uz jsem zde druhym dnem, na skoro opacnem konci sveta. Mam za sebou 23 hodinovou cestu z Prahy do Atlanty a do Seattlu. Leteli jsme nejdrive tim velkym letadlem - 2 mista u okna, ulicka, 3 mista a ulicka a opet okna. Let trval vic jak 10 hodin a uz jsem roupama nevedela, jak si sednout, aby ten zadek nebolel. Schvalne jsem neposlechla maminku a nevzala si prasky na spani, tak jsem dost cesty probdela a divala se z okna na neznamou krajinu pod nami. (Ktera se obcas mezi mraky ukazala). Leteli jsme pod Gronskem a pak podel vychodniho pobrezi Kanady a USA. Prvni kontakt s USA byl na mega obrovskem letisti v Atlante, kde jsem bez problemu prosla celni a visovou kontrolou a uz nic nebranilo ceste dal.
Dalsi let trval jeste 5 hodin, napric celym USA. Dojeli jsme za tmy, na letisti mne vyzvedl Mark, nas koordinator, a honem jsme padili domu, k mym novym homestay rodicum. Rodice jsou hrozne moc fajn a mili a uz ted vim, ze si budeme rozumnet.

Zatim porad lehce prsi, ale to je tu normalni, za okny jsou nejdivnejsi ptaci, jake jsem kdy videla.. a take jsem se uz seznamila s nasim brectanem, ktery tu pry budu velmi nenavidet.. je to tu jedna z hroznych invazivnich rostlin, ktere budu likvidovat a likvidovat. Dalsi z rostlinnych invazivnich druhu je napriklad nas klasicky ostruzinik. Tak uz se tesim.
Prace mi zacina az v utery, do te doby mam volno. Uz jsem navstivila mistni obchody s potravinami i obrovskou drogerku. Dnes jsem si zridila ucet v mistni knihovne a vypujcila prvnich par knizek o ptacich, stromech a kytkach.
Vsechno je zde velke, obri lednicka, obri muffiny a i obri jahody. O obrich autech nemluve.
Uz take zacinam silhat po notebooku, tak uvidime, kdy zacnu psat cesky a jestli odolam online svetu. Ale asi si to poridim, uz ted mi to chybi. A byt jen na mem pidi pocitacku je zdlouhave, o nemoznosti zpracovavat fotky, nemluve.