Deni

Prave jsem se vratila z uzasne dovolene: FOTKY, a za hodinku odjizdim na tri dny do indianske rezervace Yakama , kde budeme mluvit s temito lidicky: http://www.ynwildlife.org/.



Tma je tu uz v sedm, a ted v 5 rano je porad tma temnouci. Az se posune cas mohu pry ocekavat tmu uz ve 4 hodiny odpoledne. Tak uvidime.

Po dlouhatanske odmlce

Cas neuveritelne rychle leti, muj pobyt tady je uz za pulkou, zacina podzim, blizi se zima.
Prave varim tradicni hovezi gulas.
Z veci, o kterych jsem zde chtela psat jsem toho moc napsat nezvladla. Napisu alespon strucne.

Pakistan
Ayesha z Pakistanu zde zezacatku zazivala tezke chvile, protoze poprve v zivote se o sebe musi starat. Pred tim byla zvykla, ze maji v dome sluzebne, ktere udelaji vsechno, na co si vzpomenete. Uvarit, uklidit, vyprat, vyzehlit, vsechno. Take v soucasne dobe zde Ayesha zaziva tezke chvile, protoze Pakistan postihly nejhorsi povodne v historii Pakisatnu. Pres 6 milionu lidi prislo o dum, pres dva tisice lidi zemrely. Pres 21 milionu je zraneno, nebo bez domova. Tato katastrova je vetsi nez tsunami 2004, Kashimrske zemetreseni 2005 a zemetreseni na Haiti 2010.

System orientace v Seattle
System neni unikatni jen pro Seattle, pravdepodobne bude platit vsude po celem US.
Pravouhle silnice zde nejsou 100%, protoze mesto je hornate a kopcovate a s jezery, takze presne prave uhly tu vsude nejsou a nekde se ulice zataci. Ale celkove je zde system: ulice vedouci ze zapadu na vychod, nebo naopak se nazyvaji Street. Ulice z jihu na sever Avenue. Cislo domu v sobe zahrnuje cislo nejblizsi ulice. Takze cislo meho domu je 6037, coz znamena, ze jsem blizko ulici Street - 60th, a samotna bydlim na 44th Avenue. Jeste nejak se da rozlisit, podle sudeho nebo licheho cisla, jestli to bude na zapad, nebo na vychod, ale to si nejsem jista. Takze vetsina ulic zde ma pouze cislo. Nektere ulice maji sva jmena. Automaticky kdyz vjizdite na dalnici, rikaji vam cedule, jestli smerujete na jih nebo na zapad. Takze vedet v kazdy moment, kde je sever je zde pomerne normalni. Take je zde system ve vnitrostatnich dalnicich, licha cisla znamenaji dalnice z jihu na sever, suda cisla ze zapadu na vychod. Dalnice jsou cislovane od zapadu na vychod, takze skrz Seattle prochazi I-5, a od jihu na sever, takze tu mame take I-90. Prakticky, kdyz jedete po techto dalnicich, nemusite vubec zastavit. Takze jet z Mexika do Kanady bez zastaveni.

Poznavacka kytek

Taky minuly tyden jsme tu meli poznavacku kytek, meli jsme se naucit 25 kytek, latinsky, anglicky a celede.

Jak se mam a co delam

Mam se krasne, porad nekde jezdim a neco podnikam, vlastni pocitac jsem si jeste neporidila, takze moc internetove neziju, coz je naprosto super.
Posledni vikend jsme meli 4 dny volno a tak jsme navstivili Tichy ocean a nahledli do destneho lesa mirneho pasu do Olympic NP.
Starsi fotky jsou na me PICASE
Uz zacina podzim, tma je uz v 8 hodin, a rana byvaji destiva.. takze budu vice doma a treba i vice psat.
Mejte se vsichni moc krasne.

Stupidni mobily

Z jedne veci jsem zde byla poradne v soku. Kdyz jsem si chtela poridit mobil, tak jsem patrala a patrala a nasla jen dve spolecnosti poskytujici normalni simku na zpusob, zaplat a telefonuj (neco jako Go karta, nebo Twist). Ostatni spolecnosti nepouzivaji simkarty. Takze jsem se u jedne upsala, jakoze to bude v pohode. Az mi vsak pri prichozich smskach dosla smska, ze muj kredit je o 20 centu mensi, stejne tak kdyz mi nekdo volal, tak me to stalo stejne, jako kdybych volala ja, tedy 25 centu... no, aby toho nebylo malo, tak dokonce, kdyz jenom prozvanite, a na druhem konci to nikdo nezvedne a vy to pak vzdate, tedy polozite, tak i to vas stoji jako minuta volani, tedy 25 centu. Mela jsem v planu jim to jit omlatit o hlavu a stezovat si, ze mi nikdo nic nerekl, ze to tu tak funguje. Uz 3 mesice jsem si na to nenasla cas. Ted mi uz zbyvaji jen 3 dolary kreditu, a co nejrychleji se pokusim koupit nejakou novou simku s nejakymi lepsimi moznostmi. Takhle mi nikdo nevola a nepise :)

11 v horach

Hura, zitra rano odjizdim na 11 dni do hor (od 3. do 13. srpna). Kdyz si na maps.google.com date toto do vyhledavace: Snoqualmie lake, WA, uvidite, kde tech 11 dni budu. V horach budeme budovat stezky, aby se tam lidem dobre chodilo.
Mejte se vsichni moc krasne.
Karkula

Stripky

Fiona z Ciny je jedinacek (the only child), protoze lide v Cine nemohou mit vice deti.

V Seattle nemuzete rozdelavat na zahrade ohen, protoze by to moc kourilo a otravovalo sousedy.

Stejne tak si muzete poridit slepice (na vajicka), ale maximalne v poctu 4 jedincu. Kohout je z duvodu randalu a brzkeho buzeni sousedu v Seattle zakazan.

Silnice tu jsou velmi kvalitni, protoze jsou z panelovych desek. Takze kdyz jedete tak to dela tadam, tadam, obcas jsou i mensi nerovnosti mezi spoji, ale celkove se tu nemusite bat, ze byste vjeli do nejake necekane diry.

Udajne nejlevnejsi letenky se zde daji koupit v pondeli a utery. V pozdni odpoledne v nedeli 4. cervence na den Nezavislosti to bylo super levne. Stejne tak i predpokladam ze to bude super levne na den Dikuvzdani, ci na Vanoce. Treba takove pravidlo (ne 100%) plati i u nas?

Prihlasili jsme se do souteze, ktera spociva v tom, ze jsme dostali barel, ktery musime naplnit cimkoli pouzitelnym pro chudsi obyvatele. Jmenuje se to tzv. Potravinova banka. Takze budeme prinaset konzervy, hygienicke potreby, testoviny atd. Take tento barel ozdobime.

O vikendu jsem byla na prekrasnem vylete v horach.
Fotogalerie


Omlouvam se vsem, kterym neodepisuju. Dostavam denne spousty emailu a nezvladam na ne odpovidat. Ale planuju, ze do mesice bych mela byt na kazdy email schopna odpovedet. Ted jsem take 14 dni sama doma, moji homestay rodice odjeli na dovolenou do Oregonu.

Mate nekdo nejake typy na to, co musim videt v Seattle a okoli?

Škola plavání

dneska jsem spolu s jednou další holkou učila 7 lidiček plavat. Byla to ohromná sranda, úžasná zkušenost a mezikulturní poznání, že ne všichni umí plavat. Ještě nám to zabere hodně času, ale snad to příště půjde se šnorchlem a brýlemi lépe. Dvě holky se také učí jezdit na kole. No a někteří jedinci bud postrádají zdravý rozum, anebo jsou trochu leví. Neví, že teplý vzduch je lehčí než studený, proto je v podkroví tak horko, stejně tak při nalévání vody z várnice je nenapadne, že když várnici posunete na kraj stolu, půjde to lépe, než se snažit uprostřed. Věci které se zdají být samozřejmé, ale pro některé nejsou. Stejně i já spoustu věcí neumím. neuměla jsem používat vysavač, a nebyla schopna přijít na to, jak zavřít zasouvací dveře, anebo se dostat do různých obalů. tož tak.

Co tu vlastně dělám - v kostce

Co tu vlastně dělám
Jsem zde součástí velké organizace, čítající okolo 30 zaměstnanců a dalších asi 45 lidí z celého světa na dobrovolné bázi.
Jsem zde ve skupině 6 lidiček, se kterými budu po celou následující dobu. 2 američani, a 4 holky, neameričanky. Každé ráno musíme být v 7:30 se vším všudy nachystaní v kruhu před kanceláří, říct si dobrý den, krátce zacvičit jogu, naskládat nářadí do dodávky a upalovat na lokalitu, vyskočit z auta, vrhmout se do práce. V 12 hodin máme 40 minut Pauzu na oběd, pak zase hurá do práce tak, abychom byli v 5 zpět. Ve skutečnosti je to celé promakané a různorodější, ale pro přibližnou pedstavu, to tak stačí.

Oznameni

Moc nemam cas publikovat na blog, ale co delam casteji je, ze publikuju fotky s komentari, ktere reknou mnohem vice, nez jen povidani.
Fotky, ktere stiham pridavat tak 1x tydne naleznete zde: FOTOGALERIE. Je to teda v anglictine, ale verim, ze tomu vsichni porozumi.
Blog jako takovy nezavrhuji a nerusim, ale nebudu sem psat tak casto, jak jsem si predstavovala, nebo jak jsem to delavala v UK.
Vsichni se mejte hrozne moc pekne.
Eva Karkula Svobodova

Jen tak

V nedeli jsem videla dva bobry, a dnes se koupala v rece. (20.6.)
V sobotu byla na mega Street festivalu, kde se mimo jine prohaneli nazi pomalovani lide na kolech. (19.6.)

Take jsem od pondeli zacala uplne normalne pracovat, tak jak budu pracovat dalsich 5 mesicu. (21.6.)

Pracuju ve skupince 6 lidi, tzv. CREW, a s nimi stravim cele dalsi mesice. Kdo jsou a jaci jsou, o tom take nekdy napisu. (Ale o vikendu jsme spolu byli v horach a videli ty bobry).

A co vlastne tady delam a proc tu jsem, o tom napisu nekdy priste, stejne tak jako o slibovanych autobusech a systemu dopravy a orientace v USA, a dalsich uzasnych zajimavostech, jako treba o mrkvove polevce, do ktere si nastrouhate syrove jablko a je to pak hrozne moc dobre..
Jdu si dat malinovy kolac a trochu jahodove zmrzliny a spat, neb v 5:15 rano vstavam a v 7:30 musim byt nastoupena do prace.

(tak dnes zmrzlinu nee, ale nekdy priste ;)

YOUng

Všichni jste (jsme) mladí a krásní
A kdo si myslí, že je už starý, ten se pekelně mýlí.
Odhoďme berle, přestaňme se bavit o nemocech a věcech, co nas tíží..tancujme a radujme se ze života, který je tak krátký.
Všichni žijeme své jepičí životy.
A nejsme kočky, abychom jich měli sedm.

Hrstka informaci z louze za morem

S radosti musim konstatovat, ze se tu opravdu nenudim, ze se tu mam dobre a ze se tu o mne hezky staraji, a ze se mi tu zatim moc a moc libi. Je to tu proste kouzelne. Objevovat tento trochu odlisny svet. Jen jit nakupovat je hrozna sranda a i pri nakupovani se toho musim hodne ucit.
Dobrovolnicka akce pro verejnost
V sobotu 5. cervna jsme meli prvni jakoby pracovni den. Pripojili jsme se ke skupine dobrovolniku z mesta, kteri chteli stravit sobotu uzitecnou cinnosti. Akce se konala v jednom prekrasnem obrovskem parku, ktery nikdy nebyl vykacen, protoze v minulosti, kdy hladina jezera byla vyssi, to byval ostrov. A v tomto parku se v tuto sobotu konaly zaroven 3 dobrovolnicke akce v ochrane prirody. Jednu z nich poradalo EarthCorps, pro asi 70 dobrovolniku. Vice prozradi prvni varka fotek (http://picasaweb.google.com/karkull/100606USAFirstWeek#). Snad jen poznamenam, ze jsem neverila svym ocim, kdy prichazeli dobrovolnici. Asi 85 % prislo tak, jak byste se oblekli, pokud jdete do mesta na trziste, nebo jste nekde na dovolene ve meste. Pidi botky pod kotniky, kratke rukavy, hezke fesne obleceni. No, pak toho take litovali, protoze bojovat s ostruzinim bylo opravdu drsne. Ale vsichni byli spokojeni, dali do toho vse, co mohli a udelala se spousta prace.

Mezinarodni vecer
Vecer jsme byli pozvani ke Caroline na veceri. Uzasna atmosfera, kazdy clovicek byl z jine zeme. Na veceri jsme meli kenske jidlo od Caroline a plus bramborovy salat od Galiny z Ruska. Ucili jsme se tancovat salzu a vrtet se v rytmu africkych tancu. Take jsme si v kruhu vysvetlovali, co znamenaji nase jednotliva jmena a kolik jmen vlastne mame...
Cestou tam jsme se trochu ztratili, ale aspon jsem mela tu cest se potkat s mistni devkou, ktera si myslela, ze na ni blbe ziram.. coz jsem asi zirala, protoze jsem premyslela, je to devka, neni to devka. Ale pak promluvila a rekla at jdu nekam, tak jsem to hned poznala.

Chudoba
Ano. Je zde spousta ale obrovska spousta chudych a zbidacenych lidi. Je to az hrozne, tak hrozne jsem to necekala, a asi v Seattle to je o neco mene hrozne, nez v jinych mestech. Protoze Seattle je uzasne mesto, jak budete moci mit sanci cist pozdeji. Mesto, ktere zije pro lidi.
Ale co se tyce chudych lidi a bezdomovcu, potate je v centru mesta a na rusnych ulicich, ale nejak mi prijde, ze vypadaji hur nez u nas. Snad to bude tim, ze nemaji na to, aby si platili zdravotni peci, tak ji proste nedostavaji. Proto se tak trochu zacinam desit kazde jizdy autobusem, kdy netusite, kdo si k vam prisedne. Jestli to bude mlady muz, s totalne propocenymi vlasy, ktery se trese a vypada, jak kdyby mu bylo opravdu hodne spatne.. Jde z nich strach.. Jakoby mam strach, ze se muzu nakazit. Trochu sobecke, vim.

Autobusy ve stredu mesta zdarma
A proc je v autobusech hodne chudych lidi? Protoze autobusy jsou v centru mesta zdarma. Pro vsechny a po cely den. Jinak o autobusech bude jednou samostatna kapitola. ALe to az s poradnou fotodokumentaci.

Co bylo
Vcera a dneska (utery a streda 8. a 9. cervna) jsme meli zase radu skoleni, ucili jsme se o geografii, geologii, historii, klimatu, vegetaci a dalsich dulezitych vecech statu Washington a okoli Seattle, dale jsme meli uvodni kurz do botaniky. Co se tyce rostlin, spoustu rostlin zde poznavam - ale spise jen do rodu, nez primo do druhu, prece jenom zas tak uplne stejne to tu neni. Ale nektere rostliny samozrejme mame spolecne. Dnes jsme meli cele dopoledne kurz prvni pomoci. Uz je to asi 4. kurz, ktery absolvuji, vsechny kurzy jsou ruzne a tento byl zvlastni tim, ze na nas skolitel simuloval velkou tepennou reznou ranu, tim, ze na sebe napatlal cosi, co fakt vypadalo jako odporna otevrena rana. Take se lektor vyznacoval tim, ze porad hral divadlo, ktere vypadalo tak opravdove.... nejhorsi asi bylo, jak predvadel mrtvolu, kterak muze se jeste muze nadechnout a jak to asi vypada.. Samozrejme predvadel astmaticky zachvat, ruzne zavrate a dalsi divadelka. Take jsme se dozvedeli, ze nemame od roku 2005 zkouset tep, a rovnou pri zjisteni, ze clovek nedycha prejit k masazi srdce. Ale pocty a ze u toho mame dychat, tak to vubec nic nerikal. Take, ze pri silnem krvaceni nema smysl zvedat koncetinu, ze to nepomuze, protoze telo je zvykle normalne dodavat krev kamkoli... atd. atd.
Odpoledne jsme meli povidani o sexualite, rasach a take o kulture, americke kulture a kulturnim soku, ktery tu urcite vsichni zazijeme.

Co mne ceka?
Zitra v 7:30 vyrazime na dvoudenni vylet do divciho kempu za mestem, kde budeme mit jak my mezinarodni, tak i nasi americani takovou teambuildingovou akci. Zde se konecne dozvime, s kym budeme po zbytek 6 mesicu v sestici, pracovat.

Kolibrik
Huraaaaa, dneska jsem take poprve spatrila kolibrika. Bylo to prekrasne setkani a doufam, ze jich bude mnohem a mnohem vic.

po delší odmlce

moc se omlouvám, že nepíšu. ted jsem na pda napsala kratší příběh, ale smazalo se to. tak jen krátce. dnes jsem zas neměla čas něco napsat, protože jsme se dívali na Želary. více vysvětlím zítra. ooooomlouvám se.

Prvni dva dny v praci

Mam za sebou druhy den v praci. Zatim to znamena jen: teambuildingove aktivity, vyplnovani nejruznejsich formularu, povidani na tema, co je to EarthCorps, historie, struktura, jak to tu funguje, fasovani pracovniho obleceni - bot, rukavic, prsiplastu a tricek. Take setkavani se s dalsimi pracovniky, dobrovolniky a lidicky z celeho sveta. Dnesni dopoledne jsme stravili v centru mesta ziskanim Social Security Cards - coz je karta, kterou musi mit kazdy, kdo chce v US pracovat. Dale jsme byli v Bank of America, kde jsme si zalozili nove bankovni ucty, a take dostali svuj prvni sek - 120 dollaru.
Take se uz zacinam trochu orientovat ve meste a ve zpusobu mistni dopravy. Jak Michal v komentari k predchozimu prispevku psal, ze si pamatuje jen prazdne autobusy jezdici od zastavky k zastavce, tak to tu uz nastesti neplati. Autobusy jsou poloprazdne, a mesto Seattle se pysni jednou z nejlepsich verejnych doprav v cele US. To take souvisi s tim, jak se Seattle snazi byt ekologicke mesto. Takze proto napriklad veskera verejna doprava v centru mesta je zadarmo.
Az se mi podari stahnout fotky, popisu vice system autobusove dopravy i to, jak mistni autobusy vypadaji. Je totiz spousta zajimavych veci, o kterych se da psat.

Folklife festival
V pondeli, na statni svatek v den tzv. "memorial day" jsem sla s deckama na Folklife festival. Jednalo se na nase pomery o obrovsky festival v mega parku, se spoustou podii a poulicnich umelcu a hudebniku. Popisovat to take nema smysl, nejlepe to ukazou fotky. Snad jen napisu, ze jsem si pripadala jako bych cestovala v case. Najdnou jsem se ocitla v 60. a 70. letech v dobe Hippies, a take tam spousta takovych byla, jen uz byli o 40 let starsi. Tim chci rict, ze vekovy prumer navstevniku by se mohl pohybovat kolem 35 let, tech, kterym uz bylo vice jak 50 bylo opravdu hodne a vypadali moooc krasne. Ale zase na druhe strane se na festivalu koncentrovalo velke mnozstvi podivne vypadajicich existenci, kterych je lepsi se bat, spousta lidi s petici za legalizaci marihuany. I kdyz jsem tam byla jen 3 hodiny, zanechalo to ve mne obrovsky zazitek.

the Memorial day - aneb dusicky po Americku

Dnes je tzv. Memorial day, den, kdy se uctivaji zemreli za valek. Hrbitovy jsou plne kvetin a Americkych vlajek, je statni volno a nepracuje se, v supermarketech jsou 50% slevy a vyprodeje. Tento svatek je vzdy posledni pondeli v kvetnu, letos to tedy vychazi na 31. kvetna.

Neco malo z Wiki: Memorial Day (česky Den obětí války) se slaví v USA poslední pondělí v květnu.
Občané USA si připomínají členy ozbrojených sil, kteří zemřeli v boji. Tento den je současně oslavou konce nepřátelských akcí v Občanské válce v roce 1865. Tento svátek se původně nazýval Den padlých a poprvé byl slaven v roce 1866 k uctění vojáků, kteří bojovali v občanské válce. Dnes se tímto svátkem uctívají všichni američtí vojáci, padlí v kterékoliv válce

Dalsi informace
Casovy posun je zde 9 hodin, takze pro priklad, v CR je momentalne 20:00, zatimco ja mam 11 hodin dopoledne.
Trideni odpadu. Mesto Seattle se tvari velmi ekologicky, a spociva to ve vsudypritomnych napisech, setrete, rozmyslete si, co koupite a recyklujte. Take se zde tridi odpad, coz znamena, hodit vsechen trideny odpad do jednoho kontejneru, s tim, ze to za vas roztridi podle jednotlivych materialu. Kdyz to meli tak, jak to mame u nas doma, tak to skoro nikdo netridil. Ale navic zde mate specialni popelnice na bio odpad, alias kompost.
Na druhe strane v domecku, kde bydlim je vse na elektrinu, ktera je ale z obnovitelnych zdroju. Ale uspornou zarovku jsem jeste nevidela.

Co by se u nas v hospode nikdy nestalo

Vcera vecer jsem zavitala do "civilizace". Jeden z mych dvou Americanu, kteri se o mne maji tak trochu starat - Michael, mne vzal do mistniho hudebniho klubu. Proste hospody s zivou hudbou. Mela jsem tak cest poznat jednoho z mezinarodnich Earthcorps - Jonathana z Izraele a pak jeste jednu holku z Minessoty, na jejiz jmeno si ted nevzpomenu, a kluka krizence Mexicana a Americanky, ktery je zde jako Americky Earthcorps. Po te, co jsme se usadili, jsme byly vsichni pozadani, abychom prokazali nas vek nejakymi ID kartami. Ja jsem teda u sebe nic nemela, tak jsem si nemohla dat nic alkoholickeho. Tak jsem si dala zazvorovou stavu. Po nejake dobe jsem si u jineho baru, a jineho cloveka objednala mistni pivo. Kdyz jsem s tim vsak dosla ke stolu a chvilku to mela pred sebou, dosla nase cisnice, a omluvila se, ze mi to musi vzit. Tak to vzala, vylila a donesla ucet, ze mame prijit zas, az budu mit ID kartu. Z toho jsme byli vsichni paf, ale pravidla jsou pravidla a ja je porusila, takze jsme to tak vsichni vzali a sli o dum dal. Mozna jste pochopili, ze vekova hranice pro piti alkoholu je zde 21 let. Na druhou stranu zde muzete ridit do 0.8 promile.

Jeste jsem nevidela Slunce, ale vim, ze tu bude krasne

Tak uz jsem zde druhym dnem, na skoro opacnem konci sveta. Mam za sebou 23 hodinovou cestu z Prahy do Atlanty a do Seattlu. Leteli jsme nejdrive tim velkym letadlem - 2 mista u okna, ulicka, 3 mista a ulicka a opet okna. Let trval vic jak 10 hodin a uz jsem roupama nevedela, jak si sednout, aby ten zadek nebolel. Schvalne jsem neposlechla maminku a nevzala si prasky na spani, tak jsem dost cesty probdela a divala se z okna na neznamou krajinu pod nami. (Ktera se obcas mezi mraky ukazala). Leteli jsme pod Gronskem a pak podel vychodniho pobrezi Kanady a USA. Prvni kontakt s USA byl na mega obrovskem letisti v Atlante, kde jsem bez problemu prosla celni a visovou kontrolou a uz nic nebranilo ceste dal.
Dalsi let trval jeste 5 hodin, napric celym USA. Dojeli jsme za tmy, na letisti mne vyzvedl Mark, nas koordinator, a honem jsme padili domu, k mym novym homestay rodicum. Rodice jsou hrozne moc fajn a mili a uz ted vim, ze si budeme rozumnet.

Zatim porad lehce prsi, ale to je tu normalni, za okny jsou nejdivnejsi ptaci, jake jsem kdy videla.. a take jsem se uz seznamila s nasim brectanem, ktery tu pry budu velmi nenavidet.. je to tu jedna z hroznych invazivnich rostlin, ktere budu likvidovat a likvidovat. Dalsi z rostlinnych invazivnich druhu je napriklad nas klasicky ostruzinik. Tak uz se tesim.
Prace mi zacina az v utery, do te doby mam volno. Uz jsem navstivila mistni obchody s potravinami i obrovskou drogerku. Dnes jsem si zridila ucet v mistni knihovne a vypujcila prvnich par knizek o ptacich, stromech a kytkach.
Vsechno je zde velke, obri lednicka, obri muffiny a i obri jahody. O obrich autech nemluve.
Uz take zacinam silhat po notebooku, tak uvidime, kdy zacnu psat cesky a jestli odolam online svetu. Ale asi si to poridim, uz ted mi to chybi. A byt jen na mem pidi pocitacku je zdlouhave, o nemoznosti zpracovavat fotky, nemluve.

Založení nového blogu

Dnes, 3. dubna 2010 jsem se rozhodla založit nový blog týkající se mého pobytu v USA. Je tomu proto, protože myslí jsem už prakticky tam, a ještě samotné přípravy jsou náročné, a jistě pro potřeby blogu, jako dokumentace, velmi důležité.
Jak to vlastně začalo?
V listopadu jsem dostala e-mailem od Michala zprávu o projektu, který posílalo ministerstvo životního prostředí (které tuto informaci obdrželo od organizace EarthCorps, která to všechno organizuje.. Hned jsem chtěla jet, ale pak jsem si uvědomila, že bych nemohla státnicovat, protože projekt začíná 2. června. Po té, co jsem se dozvěděla, že přece můžu přerušit, nebylo co řešit, a rozhodla jsem se o místo v projektu ucházet.
O co půjde?
Od června do prosince 2010 budu v mezinárodním týmu pracovat v ochraně přírody. 80% veškerého času se bude jednat o manuální práce v přírodě, zbytek času se budu školit a vzdělávat, abych byla schopna to stejné organizovat v mé zemi.
Kdo tam bude?
Bude nás tam 12 z celého světa (Pakistan, Guatemala, Mexico, China, Kenya, Philippines, Serbia, Cameroon, Mongolia, Israel, Bhutan and Brazil) a 12 Američanů. Naše mezinárodní skupinka se bude překrývat s další skupinkou, která tam je už od března a v srpnu jí to skončí.
Procedůra
Do konce ledna jsem musela podat projekt, což obnášelo - podrobný formulář, formulář organizace, která mne nominovala (zde jsem uvedla moji mateřskou organizaci Lipku), dodat zdravotní a zubařskou způsobilost. Podmínkou pro to všechno bylo mít za sebou 3 roky studia environmentálního oboru a 2 roky praxe v tom samém oboru.
Během února mi napsali, že jsem byla vybrána na telefonický pohovor (25 lidí ze 120), a že z nich vyberou 12. Pohovor jsme měli přes skype, trval asi půl hodiny, byl nahráván a obsahoval instrukce, abych si uvědomila co mne tam čeká, a sérii otázek, na které jsem musela odpovídat a pak možnost položit otázky.
Na konci února jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána.
Další procedůry
Poté jsem musela vyplnit dalších několik formulářů, které byly potřeba pro Visa, a počkat, až mi poštou dojde potřebný a papíry naducaný balíček, kde jsem dostala část potřebných materiálů, se kterými jsem co nejrychleji šla na Ambasádu a na pohovor, kde jsem se musela objednat. Všechno jsem to úspěšně zvládla a VISA dostala, pak si koupila letenku a prakticky mi už kromě několik drobností nic nestojí v cestě.
Mezitím jsem se dozvěděla kdo budou mí přátelé, komunikuji s některými z nich na Facebooku a co nevidět se snad dozvím, v jaké rodině budu bydlet.
To je prozatím vše.