Na lyžích do hopsody, déšť a kozy

Již je tomu týden a dva dny co jsem na Aljašce. S pomocí rodičů jsem se pár dní před odjezdem snažila přes Ćeskou poštu poslat na Aljašku lyže, ale pak jsme zjistili, že to údajně není možné, protože jsou moc dlouhé, a tak jsem si je hezky přivezla s sebou letadlem. Což bylo sice dražší, ale zase jsme mohla hned ten samý den, co jsem přijela je vytáhnout a jet na nich do hospody. Jeli jsme do Ivory Jacka, což je hodně odlehlá hospoda poměrně daleko od města - tak asi 8km, kam chodí převážně lidé z okolních srubů a domů. Celkem na lyžích, bez znalosti správné trasy nám to trvalo 1 hodinu tam dojet. Ivory Jack je klasický americký bar ve kterém čepují třetinku piva za standardní cenu 5 USD, což je 100kč... ale i tak je to výborné pivo a jen ta atmosféra stojí za to! Super lyžovací podmínky byly o dva dny později totálně zruinovány dvou denním dešťěm, který udělal ze všech silnic kluziště, způsobil zavření škol i univerzity a obecně zmatek a chaos. Na pátek ráno jsme měli domluvený autoservis, a tak jsme si troufli vyjet do ledového království a s našími novými pneumatikami s hroty to bylo úplně vpohodě. Ve čtvrtek a v soboty máme přednášky a workshopy o Mountaineering na Aljašce, kde se budeme učit bezpečnosti na ledovcích, jak nasazovat mačky a používat cepíny, jak lyžovat a podobně. Kurz je super, já hodně těžím z toho, že mne rodiče postavili na lyže už ve 2,5 letech a že jsem strávila několik zim zimním tábořením. Každopádně je to sranda a stojí to za to! Zbytek týdne jsme zvládli mít 2 večery, kdy jsme hráli deskové hry - včetně našeho oblíbeného Puerto Rica a také jsme pozvali na večeři paní domácí a jejího syna co postavil náš srub. Je hezké být zpátky, ale zároveň je škoda, že nemůžu být na dvou místech zároveň!

Zpět v Americe, na Aljašce

Po dvou a půl měsících s mojí rodinou a kamarády v České republice jsem se rozhodla, že začnu pokračovat ve psaní blogu. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, bez instantního přístupu k internetu to asi nebude tak lehké, ale momentálně jsem odhodlána sdílet se svými kamarády a rodinou více ze života na Aljašce, tak se budu snažit! Momentálně sedím na letišti v Londýně v Heathrow, což je třetí nejvytížěnější letiště na světě hned po Atlantě v USA a Beijingu v Číně co do počtu přepravených lidí a "užívám si" 45 minut bezplatného internetu. Tentokrát letím Praha-Londýn-Seattle-Fairbanks. Což jsou 2 hodiny + 9,5 hodin + 3,45 hodin ve vzduchu. Do Ameriky se vracím po 2,5 měsících strávených s rodinou a s kamarády, což byla naprosto skvělá dovolená, kdy jsem stihla svatbu mého bráchy, ukázat mojí zemi mé nové Americké sestře Elizabeth, (České Švýcarsko, Pálava), setkat se mnohokrát s mojí ruskou kamarádkou Anyou, kterou jsem poznala v Seattle a hlavně strávit Vánoce, Nový rok a oslavit výročí naší svatby s Andym, který tu byl tři týdny. Jestli znáte písničku Home od Edward Sharp and Magnetic Zeroes, moje a Andýskova kultovní písnička, která nám hrála na svatebním videu, tak pochopíte, že se teď vracím domů. Domů za Andym, protože doma je tam, kde je on. Ale i tak mi budete všichni chybět a bude mi líto, že vás uvidím tak málo. To si nemyslete.