the Memorial day - aneb dusicky po Americku

Dnes je tzv. Memorial day, den, kdy se uctivaji zemreli za valek. Hrbitovy jsou plne kvetin a Americkych vlajek, je statni volno a nepracuje se, v supermarketech jsou 50% slevy a vyprodeje. Tento svatek je vzdy posledni pondeli v kvetnu, letos to tedy vychazi na 31. kvetna.

Neco malo z Wiki: Memorial Day (česky Den obětí války) se slaví v USA poslední pondělí v květnu.
Občané USA si připomínají členy ozbrojených sil, kteří zemřeli v boji. Tento den je současně oslavou konce nepřátelských akcí v Občanské válce v roce 1865. Tento svátek se původně nazýval Den padlých a poprvé byl slaven v roce 1866 k uctění vojáků, kteří bojovali v občanské válce. Dnes se tímto svátkem uctívají všichni američtí vojáci, padlí v kterékoliv válce

Dalsi informace
Casovy posun je zde 9 hodin, takze pro priklad, v CR je momentalne 20:00, zatimco ja mam 11 hodin dopoledne.
Trideni odpadu. Mesto Seattle se tvari velmi ekologicky, a spociva to ve vsudypritomnych napisech, setrete, rozmyslete si, co koupite a recyklujte. Take se zde tridi odpad, coz znamena, hodit vsechen trideny odpad do jednoho kontejneru, s tim, ze to za vas roztridi podle jednotlivych materialu. Kdyz to meli tak, jak to mame u nas doma, tak to skoro nikdo netridil. Ale navic zde mate specialni popelnice na bio odpad, alias kompost.
Na druhe strane v domecku, kde bydlim je vse na elektrinu, ktera je ale z obnovitelnych zdroju. Ale uspornou zarovku jsem jeste nevidela.

Co by se u nas v hospode nikdy nestalo

Vcera vecer jsem zavitala do "civilizace". Jeden z mych dvou Americanu, kteri se o mne maji tak trochu starat - Michael, mne vzal do mistniho hudebniho klubu. Proste hospody s zivou hudbou. Mela jsem tak cest poznat jednoho z mezinarodnich Earthcorps - Jonathana z Izraele a pak jeste jednu holku z Minessoty, na jejiz jmeno si ted nevzpomenu, a kluka krizence Mexicana a Americanky, ktery je zde jako Americky Earthcorps. Po te, co jsme se usadili, jsme byly vsichni pozadani, abychom prokazali nas vek nejakymi ID kartami. Ja jsem teda u sebe nic nemela, tak jsem si nemohla dat nic alkoholickeho. Tak jsem si dala zazvorovou stavu. Po nejake dobe jsem si u jineho baru, a jineho cloveka objednala mistni pivo. Kdyz jsem s tim vsak dosla ke stolu a chvilku to mela pred sebou, dosla nase cisnice, a omluvila se, ze mi to musi vzit. Tak to vzala, vylila a donesla ucet, ze mame prijit zas, az budu mit ID kartu. Z toho jsme byli vsichni paf, ale pravidla jsou pravidla a ja je porusila, takze jsme to tak vsichni vzali a sli o dum dal. Mozna jste pochopili, ze vekova hranice pro piti alkoholu je zde 21 let. Na druhou stranu zde muzete ridit do 0.8 promile.

Jeste jsem nevidela Slunce, ale vim, ze tu bude krasne

Tak uz jsem zde druhym dnem, na skoro opacnem konci sveta. Mam za sebou 23 hodinovou cestu z Prahy do Atlanty a do Seattlu. Leteli jsme nejdrive tim velkym letadlem - 2 mista u okna, ulicka, 3 mista a ulicka a opet okna. Let trval vic jak 10 hodin a uz jsem roupama nevedela, jak si sednout, aby ten zadek nebolel. Schvalne jsem neposlechla maminku a nevzala si prasky na spani, tak jsem dost cesty probdela a divala se z okna na neznamou krajinu pod nami. (Ktera se obcas mezi mraky ukazala). Leteli jsme pod Gronskem a pak podel vychodniho pobrezi Kanady a USA. Prvni kontakt s USA byl na mega obrovskem letisti v Atlante, kde jsem bez problemu prosla celni a visovou kontrolou a uz nic nebranilo ceste dal.
Dalsi let trval jeste 5 hodin, napric celym USA. Dojeli jsme za tmy, na letisti mne vyzvedl Mark, nas koordinator, a honem jsme padili domu, k mym novym homestay rodicum. Rodice jsou hrozne moc fajn a mili a uz ted vim, ze si budeme rozumnet.

Zatim porad lehce prsi, ale to je tu normalni, za okny jsou nejdivnejsi ptaci, jake jsem kdy videla.. a take jsem se uz seznamila s nasim brectanem, ktery tu pry budu velmi nenavidet.. je to tu jedna z hroznych invazivnich rostlin, ktere budu likvidovat a likvidovat. Dalsi z rostlinnych invazivnich druhu je napriklad nas klasicky ostruzinik. Tak uz se tesim.
Prace mi zacina az v utery, do te doby mam volno. Uz jsem navstivila mistni obchody s potravinami i obrovskou drogerku. Dnes jsem si zridila ucet v mistni knihovne a vypujcila prvnich par knizek o ptacich, stromech a kytkach.
Vsechno je zde velke, obri lednicka, obri muffiny a i obri jahody. O obrich autech nemluve.
Uz take zacinam silhat po notebooku, tak uvidime, kdy zacnu psat cesky a jestli odolam online svetu. Ale asi si to poridim, uz ted mi to chybi. A byt jen na mem pidi pocitacku je zdlouhave, o nemoznosti zpracovavat fotky, nemluve.